HEDVIKA VLKOVÁ

27.9. 19o1 – 29.7. 1986

1.   Eva II, 1929/3o

2.   Eva VI, 1933/34

3.   Eva VI, 1933/34

4.   Eva VI, 1933/34

milé děti, dříve, než v Den český státnosti zavzpomínáme na Svatýho Václava, připomeňme si výročí narození, který připadá právě na tuto sobotu. a třebaže nepochybuju o tom, že jste publikum inteligentní, bystrý a zvídavý, zároveň ve mně hlodá podezření, že nejeden fešn bloger delegující se jako osoba do daný problematiky nadmíru zasvěcená, ví ve skutečnosti o kontextu vývoje módy velký kulový, natož pak o té domácí. považuju proto přinejmenším za vhodný šířit v tomto ohledu alespoň nepatrnou osvětu. a taky si při tý příležitosti tak trochu přihřejvám polívčičku, poněvadž jen papouškuju jednu z kapitol své diplomky. řeč je o Hedvice Vlkové. právě ta stála u jednoho z mezníků vývoje naší módní tvorby, za nějž lze  moment založení ateliéru Oděvního výtvarnictví na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové jednoznačně označit. a byla to rovněž ona, díky jejímuž odbornýmu školení zde byl již od počátku kladen nemalý důraz na osvojení si technik módní kresby. jakožto oděvní návrhářka a posléze i vysokoškolská pedagožka tak do jistý míry naznačila cestu, kudy se bude české oděvnictví následující léta ubírat. její odkaz je tedy patrnej i v současnosti, poněvadž během svýho pedagogickýho působení na VŠUP položila základy dnes již tradiční výuky módní kresby a ilustrace. byla si totiž velmi dobře vědoma potenciálu, kterej se ve výtvarné prezentaci módy skrývá. i přesto – či snad právě proto – že kresebnej rukopis jí samé nebyl nikterak novátorskej a vykazoval určitou nejistotu, u svých svěřenců uvítala naopak výtvarnej projev svobodnej a tvůrčí, vždy však vystavěn na pevnejch základech precizního zvládnutí lidský anatomie. ovšem její kariérní život svědčí bezesporu i o tom, že ztělesňovala ženu nesmírně schopnou a pilnou, ženu moderní a samostatnou. její jméno zůstane navždy spjato s působením u Hany Podolské, kde pracovala jako kreslířka. avšak dříve, než zastávala tuto prestižní pozici ve věhlasném salónu, se  po absolvování Vyšší dívčí školy v Praze na matčino přání vyučila švadlenou. osobní zainteresovanost, nadšení a talent pro kresbu a výtvarnou seberealizaci v sobě Vlková měla zakořeněny již z dob dětství. její rané návrhy dokládají, že v ní tento zájem přetrval. ba co více, toužila se ve svém výtvarném projevu zdokonalit natolik, že se rozhodla - byť při zaměstnání - docházet mimo jiné také k prof. ornamentální kresby Aloisi Mudruňkovi na UMPRUM. titul akademický malířky si vysloužila roku 1931 po absolvování ateliéru prof. Vratislava Nechleby s orientací na portrét, tentokrát se však jednalo již o soustavný studium. praxe v povolání módní kreslířky na sebe nenechala dlouho čekat a ještě téhož roku odjíždí na stáž do Paříže. možnost se lecčemu přiučit se jí naskytla v modelovém domě Jacquesa Heima, leč ani omamná Paříž ji nezlákala k sladký zahálce a i po večerech se Vlková zdokonalovala ve střihačským kursu. její působení v salónu Hany Podolské počíná rokem 1922 a Vlková zde setrvala dlouhá léta až do roku 1938. cennej doklad o kresbách a návrzích z tohoto časového rozmezí dnes nalezneme ve sbírkách pražskýho Uměleckoprůmyslovýho muzea, jímž je tužkou vytvořenej a pastelkami kolorovanej konvolut kreseb o formátu A4. za pozornost nepochybně stojí i skutečnost, že před příchodem Vlkové zastával u Podolské tuto úlohu módního kreslíře malíř a manžel slavné módní tvůrkyně v jedné osobě, pan Podolský. nicméně z řízenejch rozhovorů Vlkové s doktorkou Jarošovou je patrno, že potěšení mu to nikterak nepřinášelo, a proto se k této činnosti se uchyloval nepravidelně a velmi nerad. o tom, jak výtečně dokázala využít veškerou snahu vynaloženou pro zdokonalení ve svým výtvarném vyjádření, svědčí to, že po dlouhá léta tvořila kresebný návrhy pro tisk, přičemž nejčastěji přispívala do Evy. ve srovnání s ilustrátory, jejichž práce se objevovaly na stránkách magazínů týto doby, je však rukopis Hedviky Vlkové poněkud popisnější, statičtější a méně odvážný. do značný míry je to ovšem dáno její zkušeností s krejčovstvím, neboť pečlivě dbala na důkladný vyobrazení jednotlivejch oděvních prvků. zároveň je však potřeba ocenit půvab, eleganci a ženskej šarm patrnej v jejích dílech, který jsou svým rukopisem v mnohým velmi blízký francouzskýmu ilustrátorovi Jeanu Pagèsovi. sama Vlková často při svých rozhovorech s Helenou Jarošovou připomínala, že během pařížskejch módních přehlídek, kterejch se po boku Podolské účastnila, byl přísnej zákaz pořizovat si kresebný náčrty. musela proto spoléhat na svou paměť a vše si pečlivě zaznamenat až po návratu. k zásadnímu momentu dochází roku 1938, kdy se Vlková dokázala postavit na vlastní nohy a ve Vodičkově ulici založila svůj zakázkovej a modelovej podnik „Heda Vlková“. tímto počinem tak ideálně skloubila svůj řemeslnej um, výtvarný schopnosti a v neposlední řadě i organizační, neboť ty chod podobný záležitosti nepochybně vyžadoval. do historie české módy tak vstupuje jako vzácnej příklad módního tvůrce a kreslíře v jedný osobě. ač se za celejch jedenáct let jako majitelka tohoto podniku pořádání přehlídek nevěnovala, svý modely prezentovala vlastním kresebným vyjádřením v podobě akvarelů, za kterejma je opět nutný se vypravit do Uměleckoprůmyslovýho muzea. ke skutečně podstatnejm změnám se schyluje s rokem 1949, a to založením zcela samostatnýho ateliéru oděvního výtvarnictví na VŠUP, jehož vedení se Vlková ještě téhož roku ujímá. právě tím byla naznačena cesta, kterou se v následujících dekádách bude vývoj českého oděvnictví ubírat. posléze se roku 197o kormidla vedoucího oděvního ateliéru chopila Zdena Bauerová, kterážto výtečně navázala na základy tradičního školení položený Vlkovou, především však na tvorbu v duchu francouzskýho vysokýho krejčovství. ale o tom snad někdy příště.