6/29/2015





top mango   |   lacláče vinted - zara   |   kabelka háemko   |    boty f&f



dé jako disciplína - alfa i omega mé existence. a ač je sebekontrola můj denní chléb, kýženej efekt v nedohlednu. o to silnější jsou pak pocity zklamání a frustrace. abych byla konkrétní – v patnácti jsem sama sobě slíbila, že budu SUPERŽENA a naučila se nad sebou držet bič. skálopevně. s touhou přiblížit se naprostýmu ideálu v duchu kalokagathie jsem jednou pro vždy dala vale masu a veškerejm živočišnejm produktům, udělala pápá pěti bílejm jedům, dennodenně poctivě cvičila, pila hektolitry zelenýho ječmene a bylinnejch čajů na odvodnění (snad v naivní víře, že se následujícího rána probudím s obličejem nicole kidman a tělem cindy crawford), knihovnu krmila zásadně odbornými tituly a veškerej volnej čas investovala do fotoprojektů a rozvoje intelektu (podotýkám, že všechno praktikuju i teď). dodnes si vybavuju moment, jak v době ranejch gymnaziálních let tupě zírám na vědeckej magazín prizma, kde učený hlavy vedly nesrozumitelný řeči o štěpení jádra atomu, neboť jsem si zkrátka chtěla rozšířit obzory (podobně nesmyslný tendence mě naštěstí brzy přešly a já zaměřila pozornost skutečně jen na to, co mě beze zbytku naplňuje). deset let poté ovšem zjišťuju, že nejsem ani jedno – SUPERlativy bych v souvislosti se svou osobou užívala velmi opatrně (pokud vůbec) a rovněž o mým ŽENství by se při pohledu na můj hrudník daly vést nekonečný polemiky. po marnejch bojích s přírodou mi docvaklo, že nenávidět se za to, jak vypadám, je kravina na entou, poněvadž nová hlava už mi asi nenaroste a trnkovsky buclatejch kotníků se nezbavím ani tou nejdrastičtější dietou. s čím se ovšem smířit nehodlám, je moje "fungování" v praktickým životě. skutečnost, že jsem dosud nezavadila o práci v oboru či alespoň práci, která by dle Jakubových slov nebyla podřadná, mně jen utvrzuje v tom, že se onen domnělej dril míjí účinkem. oukej. o SUPERschopnostech si můžu asi nechat zdát. je-li totiž v tomto vesmíru někdo skutečným a nefalšovaným ztělesněním SUPERŽENY, pak jsou to všechny ty matky samoživitelky v čele s tou mojí, která nasadila laťku tak vysoko, že si netroufám tvrdit, že ji kdy překonám.

pées - kdyby mi kdo řekl, že si na sebe navlíknu overal, lacláče či něco tomu podobnýho, s výrazem "nevrrr" bych nesouhlasně zavrtěla hlavou. leč přece ! když jsem totiž řešila, za kterou z pohádkovejch postaviček (tak zněl dress code) půjdu na oslavu padesátin milované "tchýně", padla volba na strýčka Pompo. a ten by byl bez lacláčů jako nahej !

6/15/2015




šaty zoot   |   náhrdelník COS   |   boty f&f   |   taška sinsay   |   brejle holešovická tržnice


prapůvodně jsem tímto postem chtěla pootevřít lehce ukňouraný okénko o tom, jak svět patří těm, co kolem sebe dokáží nafouknout auru výjimečnosti, ač vlastně výjimeční vůbec nejsou. a taky o tom, jak nulový sebevědomí a nenabroušený lokty ruinují můj kariérní život. nakonec vás však tímto slovním průjmem nehodlám unavovat, leč malý "moudro" pro dnešní den si přeci jen neodpustím. "nechcete-li na fotkách za nejapné individuum býti, měli byste sluneční brejle na nose míti." tak jest. ideální zejména pro všechny, co abnormálně často mrkají. 

pées - za poslední měsíce slýchám až podezřele často, že bych měla pracovat v rozhlase. mám to začít chápat jako jistej signál ??!

pépées - zítra uhánějte do městský knihovny na vernisáž výstavy jána mančušky. bude to pecka, vážení !

6/13/2015

ARTSEMESTR | léto 2o15




čas letí jako splašenej a s létem, šlapadly a touláním ve stromovce je tu i tradiční plejáda toho nejčersvějšího, co se za uplynulý měsíce na umprumce zrodilo. rozhodně si to nenechejte ujít! a nezapomeňte. už tento čtvrek se můžete těšit na diplomky!














6/06/2015



to, že byla sonia delaunay multifunkční umělkyně, ví kde kdo. stejně tak není žádný novum, že tato představitelka orfismu výrazně zasáhla do oblasti oděvní estetiky. co mi však zůstávalo až dosud utajeno (hanba mi!), je fakt, že byla na poli módy natolik úspěšnou a vyhledávanou tvůrkyní, že si již v roce 1918, během svýho madridskýho pobytu (žádná dovolená, nýbrž únik před válkou), otevřela butik Casa Sonia. zde byly k dostání především dvoubarevný kabáty a vyšívaný boty. dokonce lze bez nadsázky říci, že o několik desítek let předběhla opt-art! ostatně její žvot byl natolik pestrej jako paleta, kterou používala. ano. výrazná barevnost a dominantní geometrický vzory. právě ty jsou pro její práci sigifikantní a právě ty byly v hledáčku odvážných a výstředních dam té doby. není tedy divu, že její klientelu tvořily především hvězdy Hollywoodu. roku 1924 si pak založila vlastní módní ateliér a nejenže se o pouhej rok později se svými návrhy účastnila výstavy Exposition Internationale des Arts Décoratifs, o vlivu barev a malby na oděvní design přednášela dokonce na Sorbonně! a poněvadž aktuálně v tate modern probídá výstava věnovaná téhle ženě se skutečně velkým žet, s největší pravděpodobností se do londýna přeci jen rozletíme. juchu!

a v čem jste si v poslední době rozšířili obzory vy ?

6/01/2015






 svetr háemko   |   kalhoty calliope   |   kabelka zara  |  boty f&f



celej svůj dosavadní život se (mnohdy ovšem marně) pokouším vycouvat ze stále stejnejch vzorců chování. už léta letoucí tatáž barva na vlasy, identickej ranní workout a nesmrtelná tendence obohacovat garderóbu o ty samý kousky (vítej, stopadesátá bílá košile!). především však pořizovat si oblečení ze zásady o několik velikostí větší. vytahaný svetry do půli stehen? neforemný vzdušný hábity z nadměrnejch velikostí či těhotenský šaty? ó, ano! předimenzovaný siluety, eliminace ženkejch křivek (který stejně nemám) a popírání vlastní tělesnosti mě zkrátka baví. jo. a taky onen opojnej pocit, kdy na mně kus hadru jen tak vlaje. tohohle stereotypu se patrně nikdy nezbavím. i když, kdo ví. třeba budu na starý kolena dělat parádu v rajcovně upnutým trikotu. haha.


pochlubte se. ze spárů kterýho módního návyku se nedokážete (a ani nehodláte) vymatit vy?

pées - votáčím jako divá !